Stránky bez přístřeší
..možná budu on-line
ZÁKLADNÍ INFORMACE... Nacházíte se na stránkách, pojednávající o problematice bezdomovectví. O lidech bez přístřeší lze říci, že jsou nám neznámí. Již několikrát jsme možná slyšeli názor: "První dojem je pravdivý." O lidech bezdomova nám první dojem vypovídá o špatném hygienickém stavu a nulových podmínkách pro přežití. Pokud se ale snažíme o těchto lidech hovořit, máme tendenci ukazovat zejména negativní viditelné znaky, ty pozitivní vlastně neznáme. Pokud se vám na těchto stránkách podaří najít i znaky skryté, a třeba pozitivní, a budou souhlasit s vašimi informacemi, měla tvorba těchto stran smysl.

Lidé jsou různí. Odlišný je vzhled, charakterové vlastnosti, i okolnosti, v nichž se nachází. Někdo se s problémy dokáže vypořádat hned, někdo ani neví, že je v problémech. Jiné sráží neustále na kolena. Stejné je to i s lidmi bez domova. Člověk v době krize se nerad podřizuje. Nedivíme se proto, že lidé bez domova mají často přívlastek nepřizpůsobiví. Taková nálepka se může hodit úředníkům. Například, když nedokáže osoba spolupracovat - člověk zkrátka dostane nabídku zaměstnání, nebo možnosti sociální dávky, případně bydlení. Pokud si tuto nedovede opakovaně udržet, může riskovat nálepku "nepřizpůsobivý". Nechci být příliš kritický, ale na škatulku   n e p ř i z p ů s o b i v í   jsme si velice snadno zvykli. Máme jedince přizpůsobivější, i méně přizpůsobivé. Ale kdo je to vlastně nepřizpůsobivý... neskrýváme tím malou snahu, podívat se za "oponu" této skutečnosti? Nezbavujeme se tak úkolu pracovat s problémy, které by jsme jinak u lidí bez domova nemuseli nikdy řešit? Rozumíme dobře tomu pojmu, který je nasnadě použít? Pokud ano, dovoluji si říci, že jsme lidé dobře vzdělaní, umíme s problémy u těchto lidí pracovat, rozmíme psychologii, a třeba i sociologii, a máme rádi další užitečné informace. Pakliže nerozumíme, začněme raději jinými pojmy: solidarita, láska, a třeba spravedlnost z víry. Snad se pak dostaneme do složitějších tématických oblastí, a budeme mít odvahu potkat člověka bez přístřeší, zvládneme k němu být zdvořilí, aniž by z nás vytáhl 20 korun, a po jednom, či desátém rozhovoru s tímto člověkem zjistíme, že svět není černobílý. Zjistíme možná, že nepřizpůsobivost je pojmem, který se týká lidí bez domova a zajímavě ... také nás. Problém nepřizpůsobivost má zřejmě kořeny, se kterými můžeme pracovat, ale nikoli na něm soudit. Také zjistíme, že zjevný stav bídy je možná dobrým měřítkem pro hmotnou situaci člověka, ale nikoli měřítkem pro kvalitu charakteru.

Problematika bezdomovectví je snad jen jedním střípkem z množství problémů v naší společnosti. Nejde postihnout všechny oblasti, ale máme naději, že pokud založíme své hodnocení na vyšších etických principech, vyznáme se v mnohém.





OBČASNÍKZdraví
Zdraví lidí patří k základním oblastem v životě. Jak je to u lidí bez přístřeší? Je situace stejná? Když se setkávám s lidmi bez domova, nemám o jejich zdravotním stavu příliš dobré mínění. První otázka, která mne u těchto lidí napadá je otázka na hmotné zajištění. Otázka zdraví je mi, přiznám se druhotná. Jednak se domnívám, že "každý svého štěstí strůjce" a do nemocnice si přece - dojde sám. A jednak mi sama o sobě čistota jedinců napovídá, že se o čistotu příliš nestarají. Jak tedy mohou být zdraví?

Není třeba hledat hned odbornou literaturu. Je možné postřehnout i z informací kolem nás, že ten či onen člověk bez přístřeší má chřipku, mrtvičku, zlomenou nohu, psychiatrické i další civilizační nemoci. Tak jako každý z nás. I zde ovšem, jako pro každou jinou skupinu, jsou nemoci typické. Je zajímavé se dočíst ve statistikách, jak v roce 2016 vzrostla rakovina tlustého střeva a onemocnění kardiovaskulárního systému. Není divu, při sedavém a stresovém zaměstnání lidí v ČR. Stejně tak u lidí bez domova si můžeme všímat zdravotních problémů, které se vyskytují u této skupiny častěji. Je to zjevně závislé od způsobu života těchto lidí - pobývá ...






Narodil jsem se ve městě "železa" v roce 1973. Moje maminka se jmenovala Kristýna, pracovala jako kuchařka v Mateřské školce. Můj otec se jmenoval Karel, pracoval jako slévač v železárnách. Po vychození 8. leté školy v Třinci jsem nastoupil na Střední odborné učiliště Kanada. To jsem absolvoval jako průměrný žák coby zedník. Poté jsem nastoupil do podniku městských železáren a zde jsem pracoval 16. let. V roce 1992 jsem se oženil. Narodil se mi syn. V roce 2002 mne soud rozvedl a já zůstal v bytě od podniku. Tou dobou jsem pracoval na sekci D5 v hlavním městském podniku. Tou dobou byla sekce již soukromá. Začal jsem navštěvovat noční podniky. Ráno jsem nebyl schopen jít do práce. Když se to opakovalo zhruba třikrát, dostal jsem výpověď. Ocitl jsem se na sociálních dávkách, bylo mi to ale jedno. Neplatil jsem byt a přišel jsem o něj. Dostal jsem termín k vystěhování. Jelikož jsem neměl kam jít, šel jsem na noclehárnu. Ocitl jsem se na azylovém domě. Zde jsem 6 let. Nejvíce ze všeho si přeji mít opět svůj byt a rodinu. Z ohledem zpátky hodnotím to, co mne potkalo, jako špatné. Přeji vám všem, ať žijete, ať máte hezkou rodinu a práci. Karel, 40 let 1.1.2011

Srpen 2017. Jméno dotyčného jsem neznal. Potkal jsem ho na vlakovém nádraží když jsem se vracel z dovolené. Překvapilo, že je nádraží klidné. Skupiny lidí bez přístřeší jsem zde nepozoroval. Zřejmě proto, že se jedná o menší město. Když jsem tedy čekal na vlak, se svou ženou a dítětem, vešel do budovy. Jak již jsem zmínil, jsem pro tyto lidi zřejmě sympatický, rádi mne oslovují. Tak i tento "Tomáš". Když mne uviděl, namířil si to rovnou ke mne. Ještě než stačil vyslovit svou prosbu, pokynul jsem "Tomášovi", aby se vydal dál svou cestou. Snažil se mne umluvit, poté se začal rozčilovat. Hodnotil jsem to jako manipulativní postoj, a ačkoliv bych mu rád něco dal, nemohl jsem při takovém postoji. Jednak bych manželce a synovi ukazoval, že tímto způsobem může člověk získávat - s čímž nesouhlasím, jsem zastáncem domluvy - a jednak bych dotyčného podpořil v získání sebevědomí - to již nechci (diskuze na toto téma také nešlo učinit). Sdělil jsem mu, že ho přesto mám rád. Nechtě se pomalu sunul dále. Asi po 10 metrech se otočil k přítomným na nádraží a sdělil, že toto místo srovná se zemí... Jsem člověk lehce manipulovatelný, dlouze jsem se s tímto projevem vyrovnával. I v bibli jsem četl podobné prohlášení. Výrok nad lidmi, kteří neposlouchali boží rady a nebyli bedliví k lásce. Z příběhu jsem si vzal dvě ponaučení. Nezapomínat na to dávat - na podzim i bezdomovci, když má na to nárok. Být připraven dát i slovo a čas na sdílení. Jinak čeká boží soud všechny. I to nádraží. Otázka je, nakolik lidem bez domova zakážeme pít víno, když nemají za co ... stravenky ji to neumožní, 800 kč jim zůstane na drogerii. Ačkoli jsem zastáncem toho, aby lidé nebyli závislí, nejsem zastáncem globálního nasazení zákazu alkoholu pro lidi bez domova. Ten důvod zatím nevím.

Léto 2016. Potkal mne na vlakovém nádraží nejmenovaného města. Spěchal jsem za svou rodinou. Vůbec nenalézám čas chodit klidně. Málo kdy chodím, aniž bych měl nějaký cíl. Tak i teď. Měl jsem v plánu koupit si jizdenku na vlak a rychle odjel za dalšími povinostmi - a to i když mám dovolenou. Jméno o lidech nic neřekne, tedy pokud neřeknete - bylo to na hlavním nádraží v Hradci Králové, nebo hlavním nádraží v Praze. Pak už by jméno možná někomu něco řeklo, ale zdá se mi v pořádku, jméno neříkat. Použijeme zde tedy fiktivní jméno Jonáš Oslovil mne už u vstupu, zeptal se mne, jestli mne může o něco poprosit. Tak nějak v sobě nosím dluh vůči lidem bez domova. A tak jsme spolu skončili na kávě v nádražní restauraci. Jonáš byl 2m vysoký pohledný muž. Uměl dobře komunikovat, byl přemýšlivý, věci dokázal vysvětlit. Snad byl trochu málo sebevědomý. Každý ale bojuje o život, lidé sebevědomí, i ti méně sebevědomější. Několik těch málo minut strávených v restauraci obohatily nás oba. Já jsem si ze setkání stačil vzít je, že setkání s člověkem bez domova může mít úrověň. Není vůbec příjemné poslouchat, jak člověk bez domova prosí o peníze. Přesto se vám může podařit obrátit setkání v dobré. Jednak dejte najevo člověku, že nestojí za to, aby se před vámi ponižoval. Když je dobře oblečen, můžete ho dokonce vzít do lepšího prostředí, zde si o jeho prosbě můžete popovídat. Je dobré mu na rovinu říci, co od vás může čekat. Při kávě se lépe povídá, ale možná hůř odmítá. To málo, co ovšem ztratíte, můž mít pro vás zisk větší, než je oněch 50 korun. A nejtěžší je snad zvládnou opakované prosby.